B. Věcná část

Charakteristika zájmového území

Obec Velehrad leží 6 km západně od okresního města a ORP Uherské Hradiště a ve východní části přírodního parku Chřiby. Obcí protéká Salaška s řadou přítoků.

Obec Velehrad patří do Zlínského kraje, okresu Uherské Hradiště. Na Velehradě žije 1172 obyvatel a obec je známým duchovním a náboženským centrem, významným poutním místem s hlubokou Cyrilo - Metodějskou tradicí, zakládající naši národní a kulturní samostatnost. V lidové tradici je ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem.

Obcí protéká potok Salaška, která pramení 4 km severozápadně od obce Salaš ve výšce 490 m n. m. na východních  svazích Chřibů. Celková délka toku je 17,8 km a plocha povodí  je  49,6 km². Průměrný průtok u ústí do Moravy ve Starém Městě je 0,18 m³ za sekundu. Salaška je pravostranným přítokem řeky Moravy a na svém toku přijímá levostranné přítoky Modranský a Bunčovský potok.

Nad zastavěným územím obce Velehrad je na vodním toku Salaška vybudována vodní nádrž Rákoš, jejíž část slouží jako retenční nádrž - poldr.

Pod klášterem, zhruba na úrovni Modré, se nacházejí dva menší rybníky – Žabinec a Konventní rybník. Také soustava menších rybníků je vybudována v lesích na Modranském potoce. Patří mezi ně rybníky Hráz, Pravěk, Orlová, Grymův rybník, Komora a rybník Pod Smrkem.

Obec se nachází na úpatí Chřibů. Horské pásmo Chřiby, se svou střední výškou 346 m. n. m.nejvyšší a nejčlenitější území Středomoravských Karpat, se táhne téměř středem Moravy a odděluje severně položené roviny Hané od jižních rovin Slovácka. Chřiby se rozkládají na území čtyř okresů: Kroměříž, Uherské Hradiště, Hodonín a Zlín. Lze je charakterizovat jako vesměs zalesněnou členitou vrchovinu, pro kterou je příznačný mladý erozní reliéf. Posláním Přírodního parku Chřiby je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření zdravého životního prostředí.

Celkově lze katastr obce označit jako území vyznačující se vysoce nadprůměrnou lesnatostí s převahou dřevin přírodní dřevinné skladby.

Antropogenní vlivy zasáhly především do úpatních částí pohoří - odlesněním či přeměnou listnatých porostů na jehličnaté, většinou smrkové (méně borové) monokultury, které dnes zaujímají asi čtvrtinu území. Výraznější změny v biotě, zejména v poměru dřevin přirozené listnaté skladby - buky, duby, habry, podmínilo i stovky let trvající výmladkové hospodářství, pastva dobytka v lesích či hrabání steliva.

Tyto lokality jsou již znovu pokryty lesními porosty, většinou velmi vitálním bukem, který sem minulé generace lesníků vysadily.

Největší část půdy v katastru je využívána jako půda lesní, orná a pastviny (cca 80%). Dále se v zájmovém území nachází vinice a sady, louky, významný podíl mají také lada.

Z pohledu využití krajiny a její ekologické hodnoty stojí rozhodně za vyzvednutí kvalita lesů v celé zalesněné části katastru a charakteristické extenzívně využívané louky a pastviny. Pozitivním předpokladem je také charakteristické využití krajiny, kdy přechází orná půda přes louky nebo pastviny v lesní půdu. Tento přechod umožňuje rozvíjet víceúčelové využití ploch v katastru (zemědělská výroba, průmyslové zóny i rekreace, rybaření, chataření a kvalitní bydlení).

Základním geomorfologickým tvarem Chřibů jsou plošiny, které se nalézají v nadmořských výškách od 350 do 500 metrů. Tyto plošiny jsou od sebe odděleny sedly, údolími potoků (Salaška, Zlechovský potok, Dlouhá řeka a Kyjovka) a příkřejšími úseky svahů. Nad jejich úroveň vystupují vyvýšeniny (např. Brdo 587 m, Holý kopec 548 m), které buď samy představují izolované skály a skaliska jako doklad působení periglaciálních procesů, nebo mají na svém vrcholu a na svazích typické formy periglaciální modelace (mrazové sruby, kamenitá a balvanitá moře, kryoplanační plošiny apod.).

Většina údolí je, kromě mělkých oblastí u pramenů, hluboce zaříznutá s příkrými svahy, takže nejčastěji vytvářejí charakteristické písmeno V. Na těchto svazích se pak velmi hojně nacházejí izolované skály a mrazové sruby, které na povrchu mají četné drobné tvary (římsy, skalní misky a voštiny). V místech spojení krátkých údolí s hlavními údolími vznikly výrazné náplavové kužely.

Hojnými na těchto svazích jsou i sesuvy.

Velkým problémem zemědělsky využívaných ploch zůstává eroze půdy. Velké bloky orné půdy spolu s dlouhými svahy umožňují odnos svrchních půdních horizontů. Půdní sedimenty se hromadí ve dnech údolí, kde často způsobují zabahnění a zanášení koryt vodních toků. Pokud se vyskytnou přívalové srážky ve vhodném období, proudy vody a bahna napáchají značné škody i na budovách a zařízení v obcích. Tento problém je možno řešit jedině změnou struktury krajiny, úpravou osevních postupů, revitalizací vodních toků.

V lesních porostech se eroze půdy projevuje nejvíce na přibližovacích linkách a vývozních nezpevněných cestách. To je možno řešit úpravou cest a dodržováním všech zásad hospodaření. Při extrémních srážkách však ani lesní porosty nemohou v krátkém časovém úseku zadržet velké množství vody, které pak způsobí povodňovou vlnu na celém toku. Zde je velmi důležitý stav koryta a dostatečný prostor k rozlití vody.

Klimatické podmínky

Z hlediska makroklimatického představuje VÚC Chřiby nejchladnější část Středomoravských Karpat, když jej ve vrcholových partiích (kolem 500 m n. m.) reprezentuje mírně teplá klimatická oblast MT 9 (podle Quitt, E; 1971) s průměrnými teplotami vzduchu od - 4°C (v lednu) do 17 - 18°C (v červenci).

Povrchové a podzemní vody

Zájmové území tvoří pramennou oblast pro několik drobných vodotečí, do řešeného území přitéká pouze páteřní Salaška. který také zajišťuje odvodnění celého údolí katastru obce, v oblasti Chřibského hřebene pramení její levostranný přítok - Bunčovský potok a řada dalších bezejmenných přítoků.

V zájmovém území také dochází k pozitivně hodnoceným akcím - budování rybníků a retenčních nádrží. Obnova rybníků má v současné době kromě významu hospodářského (chovu ryb), významu rekreačního, zejména plnit význam protipovodňový. V dřívějším období často docházelo vlivem špatné struktury krajiny a přívalových dešťů k záplavám právě v místech středních toků řek a potoků.

Kvalita povrchových a podzemních vod

Zásobování pitnou vodou je převážně řešeno z místních zdrojů – prameniště. Zdroj Salaš slouží k zásobování pitnou vodu pro své nejbližší okolí (2/3 katastru obce je v pásmu ochrany zdrojů pitné vody). Kvalita zdroje je velmi dobrá bez jakýchkoliv úprav, mimo dezinfekci. Jímací území je v lesních porostech, kde při dodržování všech zásad hospodaření v lese nejsou vážná rizika znehodnocení zdrojů.

Podzemní vody (mimo výše uvedené jímací zařízení) mají malou vydatnost. Jsou to především puklinové a vrstevné zdroje. Jejich vydatnost často kolísá během roku. Podzemní vody v oblastech budovaných neogenními sedimenty s překryvy spraší jsou velmi často kontaminovány látkami pocházejícími ze zemědělské výroby a organickým znečištěním.

Kvalita vody v povrchových tocích je rozdílná podle úseků vodních toků. Horní úseky toků a pramenné úseky v Chřibech a na jejich okrajích mají velmi dobrou kvalitu a slouží převážně jako chovná pstruhová pásma a pstruhové vody. Úseky toků protékající intenzivně zemědělsky užívanou krajinou mají velmi často upravené koryto s narušeným nebo zničeným břehovým porostem. Voda je eutrofizována a znečištěna látkami splachovanými ze zemědělských ploch. Nejvíce znečištěné jsou především úseky vodních toků procházející obcemi a úseky pod zástavbou sídel. Koryta jsou značně upravena, velmi často bez břehového porostu. Do vodních toků odtéká řada splaškových vod. Situace se postupně lepší s budováním ČOV. Limitujícím faktorem je však značně poškozená samočistící schopnost v těchto úsecích. Výrazné znečištění vody se zde projevuje zejména v letních měsících při nízkých průtocích.